Fleret
Tož vitajte ogaři
Příběh Fanoša v pálenici usnuvšího
Usnul Fanoš v pálenici na špalku,
ej, že duša zkazil on všechnu gořalku,
bědoval on po dědině převelice,
ej, že škoda je tej slivovice.
Vytáhnul on demijóny ze sednice,
ej, že jich duša vleje, že jich vleje do Dřevnice.
Do dřevnice svoje štěstí vylévá
a s ním kousek živo bytí odplouvá.
Kus po prúdu Jano voly napájá,
ej, a že sa diví, že z nich táhne gořala,
napil sa on ta ky vody a pochopil,
hloupý každý, kdo by sa nenapil.
Nač by chodil do hospody či do še ka,
když tu teče taká voděnka.
Kdo nepíl, ten oµutovál,
voděnka odtekla v dál.
Ej, hudci, hudci
Ej, hudci, hudci, pusťte sa kláves,
bežte zas vyhrávat na inú náves,
sbalte si ozembuch, ať už vás nečuju,
nech v inej dědině po dle vás tancujú.
Chraňte si husličky před mojú botú,
hrajete dokola na stejnú notu,
než bych měl poslúchat takú muziku,
rači si v hospodě poručím velikú.
Stojíte za kočku, za starú belu,
bežte sa vypchať aj s kapelú celú,
tej vaší písničce nikdo už neveří,
furt místo jitrnic chleba je k večeři.
Jobova zvěst
Sbor:
Umřela naděje, tak už je v pánu
a jako poslední opouští náš svět,
je marné chtít pomoci od boha
a zbytečné užívat vět.
Tahle zpráva je z důvěrných pramenů,
ale stejně se uvěřit nechce,
že vzdala se jenom tak bez boje
a zesnula snadno a lehce.
Ref:
Na jména neslyší, v hlavách neusedá,
nikdo se nepochlubí, že by ji z prachu zvedal.
Každý jen přemítá o tom, co přijde dráž,
jestli už na žal pít a nebo na kuráž.
Sbor:
Každý měl ji pod kůží ukrytou
a přál si ať roste a sílí,
že by byla tak nejednou bez sebe
a zmeškala poslední chvíli
Takže naděje už to má za sebou
a pod hlavou zatuchlou slámu,
křičte lidi, že došlo tu k omylu
a že jde jen o hloupou fámu.
Ref:
Z popela vylétá a míří stále výš,
pomluvou nezkoná, ohněm ji nezničíš.
Jen ona přežívá, jen na ni vždycky dej,
z oceli křídla má a síly habaděj.
Blahopřání k maturitě
Pod okny rozložil nám svoje šapito,
čert ví proč, ale vždycky má nabito,
cirkus vítězství, remíz a ztrát,
co jméno má svět.
Někdy se náhodou skvělý trik podaří,
často však zůstanou jen chmury ve tváři,
tak tu za oknem u plotu stojí
už hezkých pár let.
Ref:
Můžeš tančit (tančit) a zpívat (zpívat) a hosty zvát,
vína dost, pojď, přisedni k nám,
připij s těmi, cos míval vždycky tolik rád,
co ti na cestu štěstí jdou přát,
co ti na cestu štěstí jdou přát.
Šminky a zrcadlo v domečku na kolech,
čaroděj, klaun tu má šanci na úspěch,
pod černou lampou zlomená hůl,
tak vem ji a běž.
Plachtu posetou pozlátky z čokolád,
v dálce se blyští, však z blízka
z ní sálá chlad,
v manéži prohnilé piliny čpí
a hraje se dál.
Ref:
Můžeš tančit a zpívat a hosty zvát,
už jsi vyrostl z nesmělých let,
připij s těmi, s těmi, co přichází blahopřát,
k tvému angažmá v cirkuse svět,
k tvému angažmá v cirkuse svět.
Secondhand za hubičku
V téhle hospodě
Pár kroků od města v zapadlé putyce
schází se společnost obvyklých hostí.
Ze zvyku stává se pomalu tradice,
dobře se povídá, témat je dosti.
Štamgasti mají tu svůj talíř na guláš,
hospodský nestačí narážet sudy.
Pije se na lásku, na žal i na kuráž,
když není na co tak pije se z nudy.
Ref:
A Jen škvíra v záclonách někdy nám odkrývá,
C jak venku za okny D dál běží čas.
Když něco ukončí, vždycky se vzpomíná,
vzpomínky zůstanou ukryty v nás.
Občas sem zavítá pocestný s kytarou,
zmáčkne pár tónů, když zbydou síly.
To jenom doloží legendu prastarou,
co Čech to muzikant pro tuhle chvíli.
Ref:
Jen škvíra v záclonách někdy nám odkrývá
jak venku za okny dál běží čas.
Když něco ukončí, vždycky se vzpomíná,
vzpomínky zůstanou ukryty v nás.
V téhle hospodě pár kroků od lidí
kdeco se zdá být jasné a prosté,
veškerá špína se do kouta uklidí
a jenom pravda tu ve víně roste.
Tanečnica
Smutné moje hory, smutné moje lesy,
a v těch smutných horách těžké kameně,
neuvidíš slunko, ztratilo sa gdesi,
z kopců vyvěrajů mrtvé prameně.
Od Vsetína hore idú černé mraky,
všude slyšet ticho jako v kostele,
nebylo veselo, co kdo pama tuje,
nebylo už u nás dlúho vesele.
Ref:
Na co ste ňa, mamko, k světu vychovala,
na co ste ně prala bílé košule,
od vašeho stolu verbíři ňa berů,
inde budu ráno stávat z postele.
Ref:
Na cos, moja milá, za mnú chodívala,
těžko je mi naráz, těžko po těle,
včera sem byl křtěný, dneska odvedený,
nebudem už spolu stávat z postele.
Ref:
Na co bych sa měla točit bez muziky,
to sa inde mosí tanec udělat,
aby vojna byla pro ty, co sa bijů,
abych nemosela sama usínat.
Tanec /part. 1/
Zastav sa cérečko, proč sa to číš,
pro tanec muziku ne u slyšíš,
neuslyšíš ani zkraju,
jak moju pěsničku tobě hrajú.
A v tej pěsničce pravda ryzí,
nemožeš moja byť, když si cizí,
co je cizí, moje není,
to bývá leda tak na trápení.
Naco sa nesměješ, proč sa hněváš,
a šak já dobře vím, že mě nedáš,
že mě nedáš dovolení,
abysme dospali k rozednění.
Neptej sa cérečko, aj ty to víš,
v noci mňa u sebe neuvidíš,
neuvidíš ani z rána,
si pro mě daleko za horama.
Eště nejsme po večeři
Eště nejsme po večeři, už slunko svítí,
nestojí za grešlu takové žití.
Eště nic nemá me, už po nás ptajů,
z našeho břéskání dobře sa majů,
co sa tak roz krá jat, rači sme celí,
šak za ty peníze co byste chtěli.
Eště sme nejedli, už máme zahrát,
pudeme žalovat třeba aj na Hrad,
eště sme nepili, už máme zpívat,
tož to tak, ogaři, nebude bývat.
Sbor:
Eště nejsme po večeři, už slunko svítí,
nestojí za grešlu takové žití,
nic nám tu nedajů, eště sa řehců,
rači sa spakujem, tady nás nechců.
Coda:
Nic nám tu nedajů, eště sa řehců …
Sucho v hubě
Kdybych měl doma aspoň trochu
od peněz hrby na strožoku,
to bych vám všeckým aj poručíl,
nebylo by tu sucho jak včíl.
To by sa inak všechno mělo,
na žízeň by sa neumřelo,
ale mám kapsu potrhanů,
tak mosím čekat, co dostanu.
Ti, co v tej kapse něco majů,
ti sa s tým rači schovávajů,
gořalka lepší je nenalitá,
šak co je doma, to sa čítá.
Tož nezhlédajte, to už stačí,
vy nejste tací, ste inačí,
||: a v kom sa spletu, řeknu chlape,
do rána ať ti sviňa zkape. :||
Zafúkané
Soudná noc
Už Tě tu mám, dneska zas jako poprvé,
tak se mi zdá, že teď nebudu sám,
budem se mít, pít a smát se až do krve,
můžou nás líbat, dobře víš kam.
Tak Tě tu mám, pokaždé je to jinačí,
máš volný ring, no tak jsem zvědav sám,
velryby, zlé sliby žár těla vytlačí,
na co si vzpomeneš, pro Tebe mám.
Smysly mě opouští, vrhám se do houští,
všechno Ti odpouštím, dlaně přikládám,
už vnímám jen Tvůj dech, jak stoupáš po schodech
a saháš na svůj břeh, já se propadám.
Je soudná noc, žádné příště už nebude,
ta vůbec nekončí probuzením,
tak nebuď zlá, tak jen pojď, ať to odbudem,
ráno nás nečeká rozednění.
Smysly mě opuští …
Doma najlepší
Gdyž negdy dojdete do Vsetína,
nech je tam horko a nech je zima,
dycky vás vítajú dobří ludé
že nejak bylo a nejak bude,
odkáď ste došli sa neptajú
a hneď vám uzené dávajú.
Gdyž sa tak stavíte u Radhošča,
dycky vám pár peněz nego poščá,
fajku a papuče po dědovi,
hnedkaj vás přestanú boleť nohy,
odkáď ste došli sa neptajú
a hneď vás do peřin dávajú.
Gdyž sa vám připletú Vizovice
na Dušičky nebo na Hromnice,
zejdú sa okolo vizovjané,
na indy nechajú řeči plané,
odkáď ste došli sa neptajú
a hneď vám gořalku dávajú.
Gdyž trochu užijem takú změnu,
ideme každý dom za svú ženú,
opravdu řeknem to aji znova,
nemajú proti nám zlého slova,
odkáď sme došli sa nepta jú
a hneď nám po čuňách dávajú.
Svatý za dědinů
Kdybych nebyl svatý
v poli za dědinú,
pověděl bych tobě,
že sem neměl inú.
Že sem neměl inú,
nechtěl ani málo
||: a že sa mi enom
s tebů v noci zdálo :||
Pověděl bych radši
tobě, moja milá,
že sem na «a čekal,
co sas narodila.
Nepovím Ti ale
na mů dušu zlatú,
||: nebo možu pravit
enom pravdu svatú :||